Z historie KČT v Hranicích

Zájem poznávat přírodu, památky a jiné zajímavosti střední Moravy i celé republiky až do dnešních dnů je více než stoletý. Zakládat samostatné turistické spolky se počátkem minulého století považovalo za zbytečné tříštění sil. Okrašlovací spolek přijal dlouholetý úkol propagovat krásy Hranic a Teplic, a proto zahájil značení turistických stezek a zpřístupnil cestu Hůrkou k Propasti. První značená turistická trasa vedla z Hranic přes Lhotku, údolím Veličky k Potštátu. Turistika ve formě výletů do okolí se ujala i v Sokole a ve vysokoškolském klubu AFK. Již v této době byla velmi oblíbená cesta na Kunzov.

Z této tradice vyrostl v Hranicích 29.1.1919 Klub českých turistů. Prvním předsedou a zakladatelem byl JUDr. Alois Němec. Hlavním úkolem klubu bylo zřizovat turistické stezky a cesty, zakládat a udržovat studentské a dorostenecké noclehárny, pořádat přednášky, společné vycházky a výlety, starat se o ochranu přírodních a historických míst. V roce 1925, kdy se stal předsedou klubu ředitel lesnické školy Ing. František Matějka, vzrostl počet členů z 54 na 244. Klub také přispěl k realizaci dávné myšlenky Klubu čs. turistů zřídit na Lysé hoře českou chatu sbírkou, provedenou mezi hranickou veřejností, která vynesla 4 500 Kč. Zároveň se klub zavázal přispívat ročně částkou 1 500 Kč na udržování chaty. O prázdninách zřídil studentskou noclehárnu v sokolovně. V roce 1937 byla otevřená turistická noclehárna ve Spálově, kde bylo průměrně 250 noclehů. V období druhé světové války turistický ruch v Hranicích ustal. V roce 1948, došlo ke vstupu do Sokola Hranice a zájem o turistiku upadl. V roce 1953 měl oddíl 40 členů. Po ztrátě chaty na Michalence, která byla předána lesní správě, zůstalo pouze 5 členů. V roce 1958 byl zvolen nový výbor pod vedením Evžena Dobiáše. Dostavila se i nová chuť do práce, za vydatné pomoci manželů Vavříkových, Hilgartnerových a dalších. Veškerá péče a úsilí byly zaměřeny na práci s mládeží, rozvinula se plně akce 100 jarních km.

V letech 1958 – 1965 dosáhl klub velkého rozvoje, členové ušli 250 074 km, získali 2 276 odznaků 100 jarních km. V roce 1961 byl v Teplicích uspořádán sraz mladých turistů, kterého se zúčastnilo 1800 dětí a mládeže z celého kraje a delegace z Ghany. V letech 70. a 80. za vedení Ing. Jaroslava Kopeckého dochází k dalšímu rozkvětu turistiky v Hranicích. Začala se provozovat vysokohorská turistika, pod vedením Ing. Jaroslava Kopeckého, Ladislava Zamazala, J. Higartnera a mnoha dalších, túry se organizovaly po celý rok bez ohledu na počasí, obětavě je vedli manželé Koneční, Gajdošovi, Zd. Haša, N. Černušková, od roku 1975 pod vedením ing. Jiřího Hona, jednoho z nejlepších znalců Beskyd, i na běžkách. Počet členů se zvýšil ze 100 na 217.

Za 90let naší turistické historie máme zmapováno Poodří, Pobečví, Moravskoslezské Beskydy, Jeseníky, Krkonoše, ze Slovenska Vysoké a Nízké Tatry, Roháče, pronikáme do kopců Malé a Velké Fatry, Slovenského ráje. Organizovali jsme okresní zahájení 100 jarních km na Potštátě, Krajský sraz turistů Severomoravského kraje, autobusové zájezdy s kulturně poznávací činností po celé republice i do zahraničí. Při odboru pracuje 40 let turistický oddíl mládeže Táborníci, stovky dětí prožily nádherné pobyty na letních táborech v Českém ráji, Krušných horách, v okolí Hodonína, Pořešíně, Sloupu v Čechách, Českém lese, Bulharsku, Německu, Polsku, Slovensku, ušly tisíce km po turistických cestách naší vlasti. Tento oddíl vede Mgr. Jaroslava Benešová, za vydatné pomoci manželů Lebduškových, Radana Hyžďaly, Mgr. Martina Janáskové a Marty Šváčkové. V 80. letech vedl oddíl chlapců p. Budínský a velmi dobře pracoval oddíl Mladá garda vedený Ing. Taťanou Veselou, škoda, že svoji činnost ukončil.

Náš klub přes období vzrůstu i poklesu zájmu občanů našeho města stále žije. V dnešní době máme 102 členů. Proč lidé zůstávají? Organizovaná turistika podporuje kamarádství, rozvíjí družnost. Nehlásáme tu otřelé klišé o úžasné síle kolektivu, ale jedno víme určitě. V dobré partě máme dobrý pocit z našich toulek a jakkoliv náročných výšlapů a výletů. Je nám lépe a veseleji, kilometry lépe ubíhají. Navíc se fotí, povídá, připíjí a svačí v terénu i v hospůdkách. A tak to má být, tak to prožíváme, tak si to přejeme, kdykoliv tiskneme ruku jubilantům a jubilantkám. Roky míjejí, stárneme, ale víme to všichni, že bez turistiky nemůžeme žít. Díky turistice jsme o něco šťastnější a cítíme se mladší.